Let ze shora vzhůru

4. ledna 2009 v 14:54 | Marelia |  Moje povídka
Pokračování mojí knížky Let ze shora vzhůru - třetí část LETADLOVÉ SNĚNÍ

Stojím zase ve svém pražském bytě na Kampě jako včerejšího rána. Mám na sobě jen spodní prádlo, vlasy mírně rozcuchané, make-up rozmazaný, ještě z předešlé noci, kdy jsem byla na tom hrozném firemním večírku. Chci se pohnout, ale nejde to. Stojím jako přikovaná. Vedle v pokoji cosi bouchlo. To určitě Lékorka, moje roční psí slečna. Teď běží ke dveřím jako by mě vůbec neviděla. Asi někdo přichází a ona ho chce uvítat. V břiše mi zašimrá, protože tuším co se bude dál odehrávat.


Do dveří vpadne Roman a na sobě má přilepenou jakousi ženskou nevalného zezření. Ten hnusák! Nejenom, že odkopne naší Lékorku, jakoby tam vůbec nebyla ale oni v tom zápalu vášně procházejí i mnou. Jak je to možné?! Dál se líbají a lezou po sobě jako dva puberťáci. Nechutné! Chce se mi zvracet, ale nemůžu. To snad ne! On ji táhne do naší nově zařízené ložnice. Jak ja ho nenávidím. Dál už vidím jen nechutné záběry. Líbá jí něžně na krku tak jak to dělá mě. Hladí jí prsa tak jako mě. Líbá jí záda jako mě! Moment! Lékorka zase běží k vchodovým dveřím. Kdo to je? Do dveří vcházím já, ale už krásná, svěží a upravená. Na tváři úsměv. Vítám se s Lékorkou a stejně jako Roman s tou cuchtou klidně procházím mnou ve spodním prádle a neupravenou. Co to sakra je?!

Co vidím dál je jen to, že mé upravené já míří do ložnice a v zápětí mizí ten usměv, co měla, když vcházela. Pak už jen spousty výkřiků, vysvětlování, lží a nadávek. Ta cuchta utíká jak zmoklá slepice. Jen jdi ty couro! "Plesk", ta sedla. To máš za to, ty parchante. Je směšný jak se mě snaží přesvědčit, že s ní byl jen proto, že ho svedla. Proč! Rychle balím kufry, je mi jedno, jak oblečení a všechny věci házím do kufru, nemá to žádný řád, ale to je teď jedno. Poslední můj pohled na Romana, nahého a krásného jako vždycky po milování, vycházím a "Buď tu šťastnej s tou tvoji cuchtou ty ubožáku!", poslední věta. On mě prosí, ať neodcházím, ale mě už to nezajímá. Bouchnu za sebou dveřmi a jsem pryč. Mé neupravené já, co zůstalo nehnutě v bytě se dívá na toho chudáka jak civí na dveře a najednou mi něco olízne nohu.Lékorka!

Probouzím se hlavou opřenou o toho důchodce vedle, z kterého mi bylo prve tak zle. Okamžitě se mu omluvím, on se jen usměje. To byl ale sen. Viděla jsem přesně to co se stalo včera.Ale na něco jsem úplně zapoměla. Na Lékorku, snad se Roman aspoň o ni dobře postará!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama